Sloučení sbírek

Nejedná se o začlenění sbírky, která byla vykoupena od jiného sběratele, z nějaké pozůstalosti a podobně. O tom zde netřeba psát. Je to situace, kdy alespoň dva aktivní sběratelé dobrovolně spojí své sbírky za účelem vytvoření jedné velké, co nejkvalitnější a nejkompletnější sbírky. Nejenže se zaplní hodně mezer ve sbírce, navíc získáme mnoho materiálu na výměnu. Má to ale i hlubší smysl. Stačí se zamyslet a opravdu si uvědomit, že si svoji sbírku do hrobu nevezmete. Že ji tu musíte nechat. A pokud se o ni nepostaráte včas a důkladně, promarnili jste velkou část svého života.

Sloučení sbírek mimo jiné znamená, že se zúčastnění sběratelé musí dohodnout na formátu pro ukládání předmětů. Dá se očekávat, že co sběratel, to jiný způsob ukládání a evidence. Možná to neplatí u známek, mincí a podobně. Určitě to ale platí u kuriozit, kde neexistují katalogy a doporučené postupy. V okamžiku, kdy bude existovat Muzeum prosazující určité postupy a standardy, může být administrativa sbírek jednodušší. V tuto chvíli je to otázka schopnosti dohodnout se a slevit ze svých představ. To samozřejmě není až tak těžké, pokud zapojených sběratelů není příliš mnoho a pokud tito sběratelé vyznávají hodně podobné principy. To je naštěstí i náš případ. Jsme jenom dva, oba chceme uchovat své sbírky a oba chceme sbírky v nejvyšší kvalitě, ukládané v albech tak, aby bylo možné je vystavovat veřejnosti. Ostatní jsou drobnosti, na kterých nikdo z nás nijak zvlášť nebazíruje.

Přestože máme hodně společné představy, vyvstává drobná komplikace v samotné realizaci sloučení sbírek. Představte si, že máte sbírku čítající nějakých 90.000 položek, které jsou uloženy způsobem nevhodným pro archivaci v Muzeu. To platí i pro druhou sbírku čítající cca 45.000 položek. Oba jsme šetřili místem, i když každý jinak. A teď to musíme dohánět. Vše se musí předělat. Skrývá se za tím mnoho práce, ale výsledek bude jedinečný, unikátní a hlavně atraktivní.

Sloučení sbírek mimo jiné pro zúčastněné sběratele znamená nahradit závist a potřebu soupeřit, touhou spolupracovat. To umožní rozdělení rolí a tím zvýšení efektivity při rozšiřování i katalogizaci sbírky. Pro mě, toho menšího sběratele, to znamená například skutečnost, že mám přístup k té zřejmě největší sbírce obrázků na světě a můžu s ní pracovat.

Kouřim

Sbírka je uložena ve vlastnoručně vyráběných albech, o něco větších, než je formát A4. Každý list má malá okénka pro přílohy i větší pro obaly. Obojí je tak uloženo hned vedle sebe. Výhodou je uložení exemplářů tak, že jsou celoplošně chráněny. Jednotlivé série jsou ukládány podle států. Vzhledem k rozsahu sbírky a úspoře místa bohužel už ne podle firem. Nové série se ukládají tam, kde je místo. Na jedné stránce tak může být i několik různých sérií, což je poněkud matoucí. Alba jsou zcela zaplněna. Vyhledávat v tomto systému logicky umí pouze jedna jediná osoba.

Zilvar

I tato sbírka je uložena ve vlastnoručně vyráběných albech, ovšem ve formátu A4. Pro přílohy a pro obaly jsou odlišné albové listy. Aby bylo dohledatelné jaký obal patří k jaké sérii, je u obalu i příslušných příloh vložen papírek se shodným číslem. Nevýhodou je neúplné zakrytí příloh fólií z důvodu přidání jednoho řádku navíc. Aby se na jeden list vešlo víc příloh, musí se tyto navzájem trochu překrývat. Výhodou je řazení jak podle států, tak podle firem a ještě podle typu přílohy. Na jednom listu je většinou umístěna pouze jedna série. Proto jsou alba někdy více než poloprázdná v očekávání nových doplnění.

Zilvar-Kouřimův systém

Během úvodní debaty došlo ke shodě v tom, že ani jeden způsob ukládání sbírky není vhodné nadále podporovat. Ani jednomu z nás se samozřejmě nechce trávit stovky hodin sjednocováním systému, pokud pro to není pádný důvod. Tím jediným důvodem je náš úmysl sloučení a převedení našich sbírek do Muzea žvýkaček. Výsledkem tedy bude uložení příloh na standardní formát papíru A4 tak, aby byly celoplošně chráněny proti poškození. Obaly budou uloženy na samostatném listu před každou sérií příloh. Série budou řazeny abecedně a budou rozlišovány podle toho, jestli jsou to obrázky, tetování, nebo samolepky. Pro každou sérii se musí vyrobit nové albové listy. Ty staré budou použity na uložení výměny. Až bude starých albových listů výrazný nadbytek, budou nejspíš nabídnuty k prodeji.