Čištění exepmlářů
Odstranění potravin z obalů je důležité
Zbytky žvýkačky z obalů a příloh je nutné odstranit, protože:
- V místě ponechaného zbytku se na papíru časem projeví zvrásnění buď samotnou reakcí papíru a žvýkačky, nebo kvůli tlaku okolního prostředí, například v albu. Toto při prohlížení v albu nepoznáte.
- Některé žvýkačky mají tendenci časem hnědnout a tuto nehezkou barvu přenášet i na papír v místě jejich dotyku. Toto už viditelné je a nevypadá to hezky.
- Některé žvýkačky ne a ne vyschnout a dlouhodobě lepí. Pokud materiál neukládáte do alb, ale dáváte je na hromádku na sebe, můžou se předměty slepit a při jejich oddělování poškodit barva tisku.
Čištění nožem
Výhodou je, že i když zbytky žvýkačky na papíru nevidíte, vždy poznáte jejich přítomnost po přejetí papíru nožem. Poznáte, jestli nůž hladce klouže, nebo jsou tam nějaké hrbolky. Právě ty hrbolky je potřeba odstranit. Přejíždějte nožem po papíru opakovaně tak dlouho, než bude hladký. Pozor na to, abyste to nepřehnali. Může se stát, že je nějaká nečistota z opačné strany a vy to budete tak dlouho čistit, až se pročistíte naskrz. Proto je potřeba seškrábanou žvýkačku průběžně odstraňovat z podkladu, na kterém obrázky čistíte.
Teď se dostáváme k tomu, bez čeho se čištění obrázků
neobejde. Na čistění je potřeba nůž speciálního tvaru, pokud nechcete mít
pořezané ruce, nebo odřeniny.
Nůž by měl mít natolik zahnutou špičku, abyste se jí nedotýkali papíru při čištění a přitom měli ruku v přirozené poloze. Musí se dotýkat zaoblenou částí ostří. Špička by papír poškrábala a rovné ostří nejspíš nikdy nedáte do správného úhlu. Nůž musí po papíru klouzat. Příliš ostrý nůž řeže nejen ruce, ale i čištěný papír. Příliš tupý nůž zase neočistí pořádně papír od žvýkačky. Důležitá je i délka čepele. Když jsem používal nůž s dlouhou čepelí a těžkou rukojetí, musel jsem pravidelně používat náplast, abych neměl často rozedřenou kůži mezi palcem a ukazovákem, kde se nůž opírá o ruku. Díky tomu dokážete vyvinout dostatečný tlak nože na papír. Teď používám nůž s kratší čepelí a dřevěnou rukojetí, takže se mi o ruku otírá dřevo, které mi už nedře kůži.
Čištění na papíru
Na čištění používám obyčejný školní sešit a starý kuchyňský
nůž, který je vyčleněný výhradně na čištění žvýkaček. Ne že si dáte k obědu
řízek a potom s tím samým nožem půjdete na žvýkačky. Školní sešit slouží
jako měkká podložka, abych přílohy a obaly nedrhnul na tvrdém stole. Při čištění
se uvolňuje žvýkací hmota, která by postupně sešit znečistila a musel by se
vyhodit. Používám tedy ještě obyčejný čistý papír, který položím na sešit a
teprve potom na něj předmět, který chci očistit. Papír průběžně měním, když dojde k jeho znečištění.
Čištění obalů
Obaly čistěte vždy směrem od středu ven. Nikdy ne podélně po okraji. Když bude obal na okraji jakkoliv natržený, ani si toho nemusíte všimnout, nejspíš ho roztrhnete a tím zničíte. To znamená, že nejdříve uděláte jeden okraj obalu a potom ho otočíte a očistíte druhý okraj. U obalů je potřeba postupovat opravdu velmi opatrně. Okraje bývají hodně přilepené ke žvýkačce a při rozbalování se okraj často natrhne. Bohužel to nebývá rovně, ale různě do zatáčky, což čistění komplikuje, pokud chcete kvalitní obal vcelku.
Čištění obrázků
I obrázky vždy čistěte od středu ven. Může se totiž stát, že se vám obrázek přilepí k podložce, na které ho čistíte, a když ho budete zároveň špatně držet, tak se vám okraj ´shrne´ jako harmonika. Obrázky vždy držte nejméně dvěma prsty a napínejte proti tahu nože. Velké obrázky mají v polovině (případně ve třetině) přehyby, aby šly omotat okolo malé žvýkačky. Čistěte je od přehybu k protějšímu okraji. Malé obrázky bez přehybu čistěte vždy jenom z poloviny obrázku ke kraji. Poté je otočte a očistěte druhou polovinu.
Čištění samolepek
Samolepky nejsou tak jednoduché na čistění, jako obrázky a
obaly. U tetovacích samolepek to platí dvojnásob. To z důvodu, že
samolepka se skládá ze dvou i více částí. Při zabalení samolepky do žvýkačky dojde
k posunu samolepky po podkladovém (silikonovém) papíru. Když samolepku vyjmete
ze žvýkačky, tak ta si ponechá více méně stejný tvar, jaký měla v zabalené
žvýkačce. Když v ruce
samolepku zkusíte narovnat, uvidíte na přehybech vyboulení samolepky.
Vaším
prvním úkolem tedy je samolepku narovnat. Pokud to neuděláte, vyboulení se
většinou hned při čištění, nebo nejpozději tlakem v albu, zmáčknou a zcela
zbytečně tak vznikne nehezká vráska. Pokud máte sbírku nebo výměnu špatně
uloženou na hromadě a často musíte samolepky prohlížet, dochází třením
k poškození barvy v místě vrásky. Časté tření zároveň snižuje lesk
samolepky a opotřebovává okraj podkladního papíru. Vlevo je dobře ošetřená samolepka. Samolepky vpravo nebyly narovnány.
Drtivá většina samolepek se rovná snadno. Vezmete samolepku do ruky a opatrně odlepíte jednu její polovinu od podkladového papíru. Zásadně nesahejte na lep ani na podkladový papír v místě přilepení samolepky. Jednou rukou držíte odlepenou část samolepky a druhou rukou si přehmátnete tak, abyste samolepku drželi na jejím prostředku mezi přehyby, a to mezi palcem a ukazováčkem. Potom samolepku pomalu přikládáte zpět na podkladový papír, přičemž zároveň pojedete s prsty po samolepce směrem od středu ke kraji. Samolepka se tak přilepí na celé své ploše. Samolepku otočíte a opakujete na druhé straně. Samolepku pečlivě slisujte v prstech, aby se dobře obě části slepili. Máte samolepku v dokonalém stavu. Ovšem nikdy nesmíte při rovnání samolepku přehnout (zlomit) napříč jejímu přirozenému přehnutí ze žvýkačky. Vznikne tím jiný druh poškození samolepky.
Trochu jinak se dříve muselo postupovat například u samolepek španělské firmy Vidal. Jejich samolepky se odlišovaly od ostatních použitím dvou samolepek na podkladu. Spodní úzká část obsahovala zpravidla název série. Na druhé části byl samotný obrázek. Bylo důležité si všimnout, jestli je mezi těmito dvěma částmi samolepky mezera, nebo není. Pokud je tam mezera, postupovalo se stejně, jako u běžných samolepek. Tím by se samolepka narovnala a mezera odstranila. Pokud ale byly obě části samolepky správně natěsno vedle sebe, bylo nutné oba přehyby narovnat z jedné strany. Právě proto, aby se po narovnání obě části samolepky nepřekrývaly.
Samolepka se při rozlepení musela držet v místě, kde se
obě části navzájem dotýkají. Musely se odlepit oba vyboulené přehyby samolepky,
ale přitom se nesmělo stát, aby se odlepila celá samolepka. Pokud by se tak
stalo, už byste velmi těžko trefovali, jak samolepku nalepit zpátky, aniž by
bylo poznat, že jste jelito. Při opětovném lepení samolepky na podklad postupujete stejně, jako u jednodílných samolepek.
Noční můrou bylo narovnávání originálních samolepek německé firmy Fleer. Rozdíl byl v tom, že u běžných samolepek se ponechával okraj podkladového papíru vidět. U samolepek Fleer ale byl i tento úzký okraj zakryt samolepkou. A rovnat se muselo všechno. Nemá smysl popisovat způsob rovnání, protože to popsat nejde a už to stejně nepotřebujete. Výroba těchto žvýkaček byla ukončena.
U tetovacích samolepek asi bude mít každý svoji metodu. Komplikací je, že při špatné manipulaci se vám odlepují části tetovací barvy z obrázku. Někdo může tetovací samolepky rozlepovat jako obyčejnou samolepku. Já to dělám tak, že vyboulení na tetovací samolepce velmi opatrně ´valím´ až na okraj, kde vyboulení ´splaskne´ a obě části se přilepí zcela k sobě.
