Automuseum Praga
Rozložení nákladů na záchranu mezi české firmy a veřejnost
Unikátní
sbírka automobilů a jiných dopravních prostředků Praga potřebuje pomoc každého,
kdo si to může dovolit. Pokud ani teď nic neuděláme, bude tato sbírka ztracena. Politiky
na státní úrovni to nezajímá. Kraje a města na to nemají peníze. Jestliže se ani
české firmy a veřejnost nedokážou složit na záchranu něčeho tak jedinečného, bude
to trvalou ostudou naší země a jejích obyvatel. Jásat budou jenom zahraniční
sběratelé, kteří si sbírku rozeberou v aukcích. Předkládám výběr článků
sledujících osud sbírky:
- 2015 – Pozvánka do Automusea Praga
- 2018 – Konec Automusea Praga ve Zbuzanech
- 2019 – Automuseum Praga se stěhuje do Chomutova
- 2021 – Projekt muzea Pragovek v Chomutově pozastaven z finančních důvodů
- 2023 – Vypovězena smlouva o výpůjčce Pragovek v Chomutově – do roku 2025 vystěhovat
- 2024 – Zkoušíme možná poslední možnost konečné záchrany Pragovek jejich adopcí
Adopce Pragovky
Adopce znamená vykoupení vozidla ze zatím soukromé sbírky sběratele a jeho převedení do specializovaného muzea, spravovaného budoucím sběratelským Nadačním fondem. Za účelem adopce bude vytvořen seznam vozidel a předmětů k adopci, s uvedením prodejní ceny a nákladů na opravu, zprovoznění, nebo renovaci. Podle stavu každého jednoho exponátu.
Příležitost pro české firmy
Adopce Pragovky je příležitost pro omezený počet firem hledajících spojení svého jména, své značky, s neziskovým projektem evropského významu. V tomto případě se záchranou konkrétního historického vozidla českého původu. Sbírka obsahuje "pouze" 100 dopravních prostředků.
Dále sbírka obsahuje řádově desítky dalších adoptovatelných exponátů, jako jsou různé výrobní stroje, vybavení domácnosti, nebo archiv výrobní dokumentace.
Nejvýznamnější české firmy mohou dát najevo své postavení adopcí finančně nejnáročnějších dopravních prostředků. Ostudou nebude ani adopce levnější motorky nebo bicyklu, případně benzínové pumpy. Naopak to může být příležitost i pro ty menší firmy, které by se taky chtěly zapojit. Cílem není trumfovat se, ale zachránit, zrenovovat a veřejnosti zpřístupnit co nejvíce exponátů sbírky. Byla by ostuda českých firem, kdyby se v adopci nechali předběhnout a ponížit zahraniční konkurencí.
Firmy si musí uvědomit, že přijímají zodpovědnost nejen za
zprovoznění či renovaci vozidla a jeho konzervaci do vybudování výstavních prostor, ale i za následnou údržbu a provoz. Za to získají právo užívat své adoptované vozidlo pro marketingové účely.
Prvním krokem bude sestavení částky 300 000,- Kč na založení sběratelského Nadačního fondu, pod jehož správou bude muzeum Pragovek fungovat. Tato částka musí jít na bedra firem. Nebo na bedra jedné firmy, která se chce chlubit svým prvenstvím při položení základního kamene Nadačního fondu. Bude to současný výrobce automobilů Praga?
Kdo dříve přijde, dříve vybírá podle svých možností a představ
Podle průběžně zveřejňovaného pořadí si budou firmy vybírat konkrétní
vozidlo, se kterým chtějí být ve veřejném prostoru spojováni. Přitom přihlášení
do seznamu zájemců o adopci Pragovky zatím k ničemu nezavazuje. Firmy jenom
získají jistotu, že se na ně dostane a že budou mít ještě z čeho vybírat. Pořadí
se možná ještě zamíchá v okamžiku, kdy budou firmy koncem roku 2024
vyzvány k podepsání smlouvy s Nadačním fondem, a některé odpadnou. Zajistěte si výhodné umístění v seznamu na mejlu petr.zilvar@gmail.com, nebo telefonicky na 602 678 890.
Národní sbírka na muzeum automobilů Praga
Po založení sběratelského Nadačního fondu bude umožněno veřejnosti zapojit se do národní sbírky na vybudování muzea veteránů světové úrovně. Především díky veřejnosti, ale i nyní už anonymním firemním dárcům, fond získá prostředky na nákup pozemků a vybudování a provoz výstavních hal. Případně na rozšiřování sbírky o další dostupné exempláře ze soukromých sbírek, muzeí, nebo z vrakovišť.
Je otázkou národní hrdosti, abychom se my Češi dokázali navzdory svým odlišným názorům na politiku spojit, a možná tak inspirovat i zahraniční nadšence a dárce, abychom se během deseti let dokázali složit na více než miliardu korun. Bylo by bláhové si myslet, že to dokážeme s nižšími náklady. Tedy pokud to nemají být jenom nevzhledné krabicové haly se sbírkou nahuštěnou natěsno k sobě, kam si člověk zajde jednou za život. Vybudujme prostor, který bude žít sedm dní v týdnu a lidé se tam budou rádi vracet.