Rozbalování žvýkaček

Nové obrázky a obaly uchovávejte v tom nejdokonalejším možném stavu. Proto postupujte při rozbalování velice opatrně. Je to snadné. Zabalené žvýkačky stačí slepeným spojem přiložit třeba na šálek s kávou nebo čajem a lep povolí. Někdy postačí horký dech při současném velmi pozvolném oddělování slepených částí od sebe. Když je potřeba více tepla, používám rozehřátou žehličku, na kterou žvýkačky opatrně na okamžik přikládám přes čistý papír, aby se žehlička neušpinila od barvy a zpětně pak nešpinila další rozbalované žvýkačky.

Začnu u rozbalování žvýkaček s přílohou. Mám osobně pocit, že spousta sběratelů rozbalování těchto obalů neřeší. Zřejmě se domnívají, že každý má takových obalů mraky, tak proč by se s nimi právě oni měli zdržovat. Kromě pár kusů žvýkačky rozbalí tak, že je obal do sbírky nepoužitelný. Nebo žvýkačky rozbalují naprosto nešetrně a okraje obalů, které jsou slepené voskem, jsou poté s nečitelným textem. Místo nahřátí obaly oddělují za studena a tím je poškodí. Musím se přiznat, že i já jsem to tak zpočátku dělával. Důležité je si chybu včas uvědomit a změnit své chování. Podívejte se na dvě špatně rozbalené žvýkačky a jednu dobře.

Často je u žvýkaček s přílohou taky vidět ještě jeden nešvar. Ještě horší než poškozený tisk, je poškozený tisk + potrhaný okraj obalu. Může to být buďto zbrklostí při rozbalování, nebo je to následkem toho, jak se při balení žvýkaček zatlačí slepované kraje obalu do žvýkačky. V podstatě je to tak, že žvýkací hmota je buď v jedné rovině s obalem, nebo dokonce přes obal nepatrně přeteče. Obal je tak prakticky utopen ve žvýkací hmotě a je velmi obtížné se pod něj šetrně dostat. Když se správně neuvolní, tak se roztrhne. Někdy se jenom roztrhne, někdy se utrhne celý kus. Potrhaný obal není chyba výrobce, ale líného sběratele.

Ještě větší pozor je potřeba dávat při rozbalování žvýkaček s vkládanými obrázky na voskovaném papíru. Často jsou tyto obrázky jednou nebo vícekrát přehnuty, a poměrně často se stává, že část obrázku, kde je barva na barvě, se slepí k sobě. Někdy obrázky taky hodně drží na obalu. Podívejte se, jak vypadá špatně a dobře rozložený obrázek z jedné série. Který chcete ve své sbírce?

Pokud už při rozložení prvního obrázku máte pocit, že to nejde úplně samo, ale že to drží, přestaňte pokoušet štěstí. I tyto obrázky je potřeba rozkládat s pomocí tepla. Mělo by to jít opět s pomocí šálku horké kávy nebo čaje. Pokud to půjde těžko i tak, je potřeba to zkusit pomocí páry z hrnce s vařící vodou. Je potřeba použít pokličku, s jejíž pomocí zmenšíte prostor pro unikání páry. Obrázky umístíte nad páru, slepenou částí dolů, a potom velice jemně slepené části oddalujete od sebe. Musíte cítit, že to jde samo. Pozor na prsty, pálí to.

Podstatně hůře jdou rozbalovat krabičky. Na ty často nezabírá žádný ze způsobů zahřátí. Prostě je potřeba na ně použít násilí. Ovšem i přitom musíte docílit toho, aby zůstaly zachovány tvary krabičky. Ne že něco utrhnete. Poškozený bude jenom spoj, který lze asi nejlépe rozdělat pomocí nože. Když to nejde z jedné strany, zkoušejte to z jiné strany. Hlavní je, aby se nenarušila pohledová (potištěná) část krabičky.

No a kapitolou samou o sobě je rozbalování celofánových a plastových sáčků. U malých balení například kuliček, to je naprostá katastrofa. U těchto obalů jsou okraje zataveny do sebe a nejde je rozložit bez jejich velkého poškození. Raději se o to vůbec nepokoušejte. Raději si na to vezměte žiletku a obal rozřízněte co nejkratším řezem buď na boku, pokud je bok jasně daný ohybem, nebo obal rozřízněte na zadní části, která je čistá bez textů, a to co nejkratším řezem. Logicky na té kratší straně, pokud na ní není právě zmiňovaný text, který je potřeba zachovat vcelku. Jako na těchto dvou obrázcích by to nemělo vypadat.

Přesto se vyskytují sáčky, které lze otevřít bez poškození. Je to ovšem velice pracné. Často je na to potřeba ostrá jehla. Hlavní je, nalézt sebemenší mezeru mezi slepenými částmi. Ta se nachází v přehybech. Do mezery je třeba zasunout jehlu a postupně tlakem do strany mezeru rozšiřovat. U některých obalů to jde i bez jehly. Ovšem postup je nevysvětlitelný. Toto se někdy pokusím natočit na video.

Když si s rozbalováním dáte práci a podaří se Vám získat krásný nepoškozený obal, je to hned větší radost a euforie. Mám jednu radu pro lenochy. Pokud se nechcete patlat s rozbalováním všech plastových obalů, rozbalte jenom ty do své sbírky (pokud neobsahují kartičky a obrázky, které potřebujete). Na výměnu nabízejte zabalené žvýkačky. Ať si je každý rozbalí sám tak, jak chce. O pár korun dražší poštovné se Vám vrátí v uspořeném čase, který na tom jinak při rozbalování strávíte. A pokud budete jedním z mála, kteří mají dobře rozbalený obal, budete mít vzácnost.

Nutno podotknout, že správným rozlepením (rozbalením) žvýkačky všechno teprve začíná. Ještě následuje očištění, narovnání a uložení do sbírky. Tento postup vždy aplikujte na všechny exempláře. I na ty, které jdou do výměny. Když je totiž uložíte nevyrovnané, časem se na samolepkách v místě ohybů vytvoří vrásky. Když je uložíte neočištěné, tak se exempláře přilepí buď na podklad tam, kde jsou uloženy, nebo na jiný obrázek, pokud je kladete jeden na druhý. Když vše uděláte správně, můžete se buď sami, nebo s přáteli kochat pohledem na krásnou sbírku.

Vždy myslete na to, že málokterý sběratel chce ztrácet čas správným rozbalováním a čištěním žvýkaček. Zároveň ale úplně každý si do své sbírky vybere obal v té nejlepší kvalitě, pokud má možnost výběru z více kusů.