Specializované muzeum

Jsem přesvědčen o výhodách vzniku silného ´národního´ muzea, specializujícího se na určitou oblast lidské činnosti. V tomto případě sběratelství kuriozit.

  1. Vše je na jednom místě. Vystavované exponáty lze neustále obměňovat. Prostor je maximálně využit a návštěvníci mohou chodit do jednoho muzea stále dokola a pokaždé uvidí něco jiného. I když půjdou na další výstavu stejného sběratelského oboru.
  2. Odborný dohled a rozvoj sbírek bez ohledu na úmrtí sběratelů a správců muzea. Vždy se najde zkušený sběratel, který se rád chopí příležitosti získat přístup k unikátní sbírce a podepsat se pod její rozvoj.
  3. Velká seriózní instituce s historií má úplně jiné možnosti získávání finančních prostředků než téměř jakýkoliv jednotlivec. Může si dovolit platit správce a pomocníky a fungovat tak dlouhodobě bez jakýchkoliv omezení.
  4. Propagace muzea se sídlem na dobře dostupném místě, vlastnícího rozsáhlé, světově unikátní sbírky, je jistě snazší, než propagace a přilákání návštěvníků pro malá muzea daleko od větších, turisty navštěvovaných měst. Současným malým muzeím nemusí velké muzeum konkurovat, ale naopak jim může pomáhat s přežitím.
  5. Odkupem celých sbírek se doplní mezery a dubletky budou k dispozici na výměnu, nebo prodej. Velké muzeum se stane významným obchodníkem se sběratelskými předměty. To pomůže s financováním provozu, nebo výkupem sbírek.

Alternativy kromě specializovaného Muzea kuriozit

Není mnoho takových, o kterých lze seriózně přemýšlet. Úmysl uchování sbírky v rodině a čekat na zázrak, že se sbírka někomu zalíbí a bude pokračovat je sice hezký, ale jaký by to mělo smysl? Synové a dcery ještě mohou mít ke sbírce nějaký vztah, ale vnoučata? Jaký osud může mít sbírka, o níž si někdo bude myslet, že je to hromada starého bezcenného papíru, železa, plastu...? Sám jsem byl svědkem vyklízení bytu po zemřelé paní. Obsah šuplat se vysýpal přímo do pytlů bez prohlížení obsahu a šel do kontejneru...