Čištění exepmlářů

Proč je potřeba čistit

Očištění je u žvýkaček velmi důležitý proces. Nezřídka se stává, že jsou obrázky i obaly ke žvýkačce přilepeny a po oddělení jsou na papíru zbytky žvýkačky. U žvýkačky sice nehrozí, že by se zkazila a začala hnít nebo zavánět, naopak stále voní, ale přesto je potřeba tyto zbytky odstranit. To z několika důvodů.

Zbytky žvýkačky na obalech a obrázcích znemožňují jeho dokonalé narovnání. Papír nebude hladký, ale hrbolatý. Když se žvýkačka odstraní až po delší době, už na papíru zůstává v místě žvýkačky zvrásnění, ke kterému došlo postupnou reakcí papíru se žvýkačkou i tím, že na papír byl v místě ponechané žvýkačky vyvíjen tlak okolním prostředím, například v albu. Horší věc je, že někdy může obrázek od žvýkačky zhnědnout. Obaly se čištěním zároveň vyrovnají a vypadají poté mnohem líp, než když je necháte tak, jak jsou po rozbalení.

Dalším důvodem pro odstranění zbytků žvýkačky je to, že dokud žvýkačka úplně nevyschne, tak lepí. A potvora má tendenci se přilepit na všechno, k čemu neočištěný exemplář přiložíte. Obzvláště když tomu dáte trošku času a přidáte tlak okolního prostředí. Tady se budu bavit konkrétně o obrázcích a samolepkách. U obalů to není tak zásadní problém, protože jich jsou stovky na výměnu. Obrázek se tímto přilepením naštěstí nepoškodí. Problém nastává, když ukládáte obrázky na sebe do štosu. Když se přilepený obrázek snažíte po čase odlepit, na spodním obrázku můžete poškodit barvu. Když obrázky vkládáte do alba, tak při snaze je odlepit můžete potrhat papír, na kterém jsou uloženy. Papír se ale dá vyměnit. Horší to je v případě samolepek ukládaných do speciálních alb, která nejsou levná a nejde je vyměnit bez toho, že je vyhodíte. Nejenže při vyjmutí poškodíte spodní část okénka, kde byla samolepka uložena, ale když ji vyndáte, pravděpodobně se slepí vrchní a spodní část okénka a když samolepku vložíte zpátky, přilepí se vrchní část okénka na barvu samolepky. Při příštím vyjmutí samolepky už poškodíte i její potisk.

Některé žvýkačky měli tu nepříjemnou vlastnost, že se teplem částečně roztavily, a především u samolepek se poté žvýkačkou nasákl podkladový papír. Vzhledem k povaze žvýkačky to nelze považovat za zásadní vadu samolepky. Je to spíš otázka vzhledu a v mém případě touhy mít vše dokonalé. O to víc, když byla žvýkačka jako naschvál výrazné barvy, například modré, zelené a podobně. Je to potom vidět i z té pohledové strany s obrázkem.

Proces čištění

Výhodou je, že i když zbytky žvýkačky na papíru nevidíte, vždy poznáte jejich přítomnost po přejetí papíru nožem. Poznáte, jestli nůž hladce klouže, nebo jsou tam nějaké hrbolky. Právě ty hrbolky je potřeba odstranit. Přejíždějte nožem po papíru opakovaně tak dlouho, než bude hladký. Pozor na to, abyste to nepřehnali. Může se stát, že je nějaká nečistota z opačné strany a vy to budete tak dlouho čistit, až se pročistíte naskrz. Proto je potřeba seškrábanou žvýkačku průběžně odstraňovat z podkladu, na kterém obrázky čistíte.

Teď se dostáváme k tomu, bez čeho se čištění obrázků neobejde. Na čistění je potřeba nůž speciálního tvaru, pokud nechcete mít pořezané ruce, nebo odřeniny.

Nůž by měl mít natolik zahnutou špičku, abyste se jí nedotýkali papíru při čištění a přitom měli ruku v přirozené poloze. Musí se dotýkat zaoblenou částí ostří. Špička by papír poškrábala a rovné ostří nejspíš nikdy nedáte do správného úhlu. Nůž musí po papíru klouzat. Příliš ostrý nůž řeže nejen ruce, ale i čištěný papír. Příliš tupý nůž zase neočistí pořádně papír od žvýkačky. Důležitá je i délka čepele. Když jsem používal nůž s dlouhou čepelí a těžkou rukojetí, musel jsem pravidelně používat náplast, abych neměl často rozedřenou kůži mezi palcem a ukazovákem, kde se nůž opírá o ruku. Díky tomu dokážete vyvinout dostatečný tlak nože na papír. Teď používám nůž s kratší čepelí a dřevěnou rukojetí, takže se mi o ruku otírá dřevo, které mi už nedře kůži.

Jak čistím obrázky a obaly

Na čištění používám obyčejný školní sešit a starý kuchyňský nůž, který je vyčleněný výhradně na čištění žvýkaček. Ne že si dáte k obědu řízek a potom s tím samým nožem půjdete na žvýkačky. Školní sešit slouží jako měkká podložka, abych přílohy a obaly nedrhnul na tvrdém stole. Při čištění se uvolňuje žvýkací hmota, která by postupně sešit znečistila a musel by se vyhodit. Používám tedy ještě obyčejný čistý papír, který položím na sešit a teprve potom na něj předmět, který chci očistit.

Obaly čistěte vždy směrem od středu ven. Nikdy ne podélně po okraji. Když bude obal na okraji jakkoliv natržený, ani si toho nemusíte všimnout, nejspíš ho roztrhnete a tím zničíte. To znamená, že nejdříve uděláte jeden okraj obalu a potom ho otočíte a očistíte druhý okraj. U obalů je potřeba postupovat opravdu velmi opatrně. Okraje bývají hodně přilepené ke žvýkačce a při rozbalování se okraj často natrhne. Bohužel to nebývá rovně, ale různě do zatáčky, což čistění komplikuje, pokud chcete kvalitní obal vcelku.

Obrázky není nutné čistit tak obezřetně. Pokud jste je vyjmuli ze žvýkačky, tak určitě nejsou natržené a nehrozí téměř žádné riziko roztržení. A když už, tak je to rukama. Přesto doporučuju okraje čistit taky ze středu ven. Může se totiž stát, že se vám obrázek přilepí k podložce, na které ho čistíte, a když ho budete zároveň špatně držet tak se vám okraj ´shrne´ jako harmonika. Obrázky vždy držte nejméně dvěma prsty a napínejte proti tahu nože. Velké obrázky mají v polovině (případně ve třetině) přehyby, aby šly omotat okolo malé žvýkačky. Čistěte je od přehybu k protějšímu okraji. Malé obrázky bez přehybu čistěte vždy jenom z poloviny obrázku ke kraji. Poté je otočte a očistěte druhou polovinu.

Jak čistím samolepky

Samolepky nejsou tak jednoduché na čistění, jako obrázky a obaly. U tetovacích samolepek to platí dvojnásob. To z důvodu, že samolepka se skládá ze dvou i více částí. Při zabalení samolepky do žvýkačky dojde k posunu obrázku po podkladovém (silikonovém) papíru. Když samolepku vyjmete ze žvýkačky, tak ta si ponechá více méně stejný tvar, jaký měla v zabalené žvýkačce. Když v ruce samolepku zkusíte narovnat, uvidíte na přehybech vyboulení samolepky.

Vaším prvním úkolem tedy je samolepku narovnat. Pokud to neuděláte, vyboulení se většinou hned při čištění, nebo nejpozději tlakem v albu, zmáčknou a zcela zbytečně tak vznikne nehezká vráska. Pokud máte sbírku nebo výměnu špatně uloženou na hromadě a často musíte samolepky prohlížet, dochází třením k poškození barvy v místě vrásky. Zároveň se tím snižuje lesk samolepky a opotřebovává okraj podkladního papíru. Vlevo je dobře ošetřená samolepka.

Drtivá většina samolepek se rovná snadno. Vezmete samolepku do ruky a opatrně odlepíte jednu její polovinu od podkladového papíru. Zásadně nesahejte na lep ani na podkladový papír v místě přilepení samolepky. Jednou rukou držíte odlepenou část samolepky a druhou rukou si přehmátnete tak, abyste samolepku drželi na jejím prostředku mezi přehyby, a to mezi palcem a ukazováčkem. Potom samolepku pomalu přikládáte zpět na podkladový papír, přičemž zároveň pojedete s prsty po samolepce směrem od středu ke kraji. Samolepka se tak přilepí na celé své ploše. Samolepku otočíte a opakujete na druhé straně. Samolepku pečlivě slisujte v prstech, aby se dobře obě části slepili. Máte samolepku v dokonalém stavu. Ovšem nikdy nesmíte při rovnání samolepku přehnout (zlomit) napříč jejímu přirozenému přehnutí ze žvýkačky. Vznikne tím jiný druh poškození samolepky.

Trochu jinak se dříve muselo postupovat například u samolepek španělské firmy Vidal. Jejich samolepky se odlišovaly od ostatních použitím dvou samolepek na podkladu. Spodní úzká část obsahovala zpravidla název série. Na druhé části byl samotný obrázek. Bylo důležité si všimnout, jestli je mezi těmito dvěma částmi samolepky mezera, nebo není. Pokud je tam mezera, postupovalo se stejně, jako u běžných samolepek. Tím by se samolepky narovnala a mezera odstranila. Pokud ale byly obě části samolepky správně natěsno vedle sebe, bylo nutné oba přehyby narovnat z jedné strany. Právě proto, aby se po narovnání obě části samolepky nepřekrývaly.

Samolepka se při rozlepení musela držet v místě, kde se obě části navzájem dotýkají. Musely se odlepit oba vyboulené přehyby samolepky, ale přitom se nesmělo stát, aby se odlepila celá samolepka. Pokud by se tak stalo, už byste velmi těžko trefovali, jak samolepku nalepit zpátky, aniž by bylo poznat, že jste jelito.

Noční můrou bylo narovnávání originálních samolepek německé firmy Fleer. Rozdíl byl v tom, že u běžných samolepek se ponechával okraj podkladového papíru vidět. U samolepek Fleer ale byl i tento úzký okraj zakryt samolepkou. A rovnat se muselo všechno. Nemá smysl popisovat způsob rovnání, protože to popsat nejde a už to stejně nepotřebujete. Výroba těchto žvýkaček byla ukončena.

U tetovacích samolepek asi bude mít každý svoji metodu. Komplikací je, že při špatné manipulaci se vám odlepují části tetovací barvy z obrázku. Někdo může tetovací samolepky rozlepovat jako obyčejnou samolepku. Já to dělám tak, že vyboulení na tetovací samolepce velmi opatrně ´valím´ až na okraj, kde vyboulení ´splaskne´ a obě části se přilepí zcela k sobě.