Sloučení sbírek

Nejedná se o začlenění sbírky, která byla vykoupena od jiného sběratele, z nějaké pozůstalosti a podobně. O tom zde netřeba psát. Je to situace, kdy alespoň dva aktivní sběratelé dobrovolně spojí své sbírky za účelem vytvoření jedné velké, co nejkvalitnější a nejkompletnější sbírky. Nejenže se zaplní hodně mezer ve sbírce, navíc získáme mnoho materiálu na výměnu. Má to ale i hlubší smysl. Stačí se zamyslet a opravdu si uvědomit, že si svoji sbírku do hrobu nevezmete. Že ji tu musíte nechat. A pokud se o ni nepostaráte včas a důkladně, promarnili jste velkou část svého života.

Sloučení sbírek mimo jiné znamená, že se zúčastnění sběratelé musí dohodnout na formátu pro ukládání předmětů. Dá se očekávat, že co sběratel, to jiný způsob ukládání a evidence. Možná to neplatí u známek, mincí a podobně. Určitě to ale platí u kuriozit, kde neexistují katalogy a doporučené postupy. V okamžiku, kdy bude existovat Muzeum prosazující určité postupy a standardy, může být administrativa sbírek jednodušší. V tuto chvíli je to otázka schopnosti dohodnout se a slevit ze svých představ. To samozřejmě není až tak těžké, pokud zapojených sběratelů není příliš mnoho a pokud tito sběratelé vyznávají hodně podobné principy. To je naštěstí i náš případ. Jsme jenom dva, oba chceme uchovat své sbírky a oba chceme sbírky v nejvyšší kvalitě, ukládané v albech tak, aby bylo možné je vystavovat veřejnosti. Ostatní jsou drobnosti, na kterých nikdo z nás nijak zvlášť nebazíruje.

Přestože máme hodně společné představy, vyvstává drobná komplikace v samotné realizaci sloučení sbírek. Představte si, že máte sbírku čítající nějakých 90.000 položek, které jsou uloženy způsobem nevhodným pro archivaci v Muzeu. To platí i pro druhou sbírku čítající cca 45.000 položek. Oba jsme šetřili místem, i když každý jinak. A teď to musíme dohánět. Vše se musí předělat. Skrývá se za tím mnoho práce, ale výsledek bude jedinečný, unikátní a hlavně atraktivní.

Sloučení sbírek mimo jiné pro zúčastněné sběratele znamená nahradit závist a potřebu soupeřit, touhou spolupracovat. To umožní rozdělení rolí a tím zvýšení efektivity při rozšiřování i katalogizaci sbírky. Pro mě, toho menšího sběratele, to znamená například skutečnost, že mám přístup k té zřejmě největší sbírce obrázků na světě a můžu s ní pracovat.

Kouřim

Sbírka je uložena ve vlastnoručně vyráběných albech, o něco větších, než je formát A4. Každý list má malá okénka pro přílohy i větší pro obaly. Obojí je tak uloženo hned vedle sebe. Výhodou je uložení exemplářů tak, že jsou celoplošně chráněny. Jednotlivé série jsou ukládány podle států. Vzhledem k rozsahu sbírky a úspoře místa bohužel už ne podle firem. Nové série se ukládají tam, kde je místo. Na jedné stránce tak může být i několik různých sérií, což je poněkud matoucí. Alba jsou zcela zaplněna. Vyhledávat v tomto systému logicky umí pouze jedna jediná osoba.

Zilvar

I tato sbírka je uložena ve vlastnoručně vyráběných albech, ovšem ve formátu A4. Pro přílohy a pro obaly jsou odlišné albové listy. Aby bylo dohledatelné jaký obal patří k jaké sérii, je u obalu i příslušných příloh vložen papírek se shodným číslem. Nevýhodou je neúplné zakrytí příloh fólií z důvodu přidání jednoho řádku navíc. Aby se na jeden list vešlo víc příloh, musí se tyto navzájem trochu překrývat. Výhodou je řazení jak podle států, tak podle firem a ještě podle typu přílohy. Na jednom listu je většinou umístěna pouze jedna série. Proto jsou alba někdy více než poloprázdná v očekávání nových doplnění.

Zilvar-Kouřimův systém

Během úvodní debaty došlo ke shodě v tom, že ani jeden způsob ukládání sbírky není vhodné nadále podporovat. Ani jednomu z nás se samozřejmě nechce trávit stovky hodin sjednocováním systému, pokud pro to není pádný důvod. Tím jediným důvodem je náš úmysl sloučení a převedení našich sbírek do Muzea žvýkaček. Výsledkem je tedy uložení příloh na standardní formát papíru A4 tak, aby byly celoplošně chráněny proti poškození. Obaly jsou uloženy na samostatném listu před každou sérií příloh. Série budou řazeny abecedně a budou rozlišovány podle toho, jestli jsou to obrázky, tetování, nebo samolepky. Pro každou sérii se musí vyrobit nové albové listy. Ty staré budou použity na uložení výměny. Až bude starých albových listů výrazný nadbytek, budou nejspíš nabídnuty k prodeji.

Postup při slučování sbírek

Snažíme se jít postupně podle firem. Začínáme těmi, které máme hodně kompletní a jsou pro nás tudíž nejzajímavější. Především jde o Německé a Španělské firmy. Mezitím to prokládáme firmami, které například potřebujeme sloučit kvůli zajímavé možnosti výměny. To se stalo například u italských sérií Rin Tin Tin, německých Big Bub a dalších. Po nich následovaly série ML Donald, ML Fix Foxi, ML Ami Gum, ML Jolly Gum a podobné série, které máme sice kompletní, ale musíme se zaměřit na kvalitu sloučené sbírky.

Na klín si hodím šanon se svojí sbírkou a na stůl položím jednu konkrétní sérii, kterou chci zpracovat. Vždy porovnávám svůj exemplář s tím Kouřimovým. Do sbírky (na skener) jde ten lepší, ten druhý jde na výměnu. Celá série se postupně vyskládá na skener, naskenuje do speciální složky, jejíž obsah čeká na další zpracování.

Každá série se ukládá do složky obsahující název, a v případě více variet i definici dané variety/odlišnosti. Detailní popis mi následně umožňuje velmi rychlé nalezení přesně té které série, co hledám. Název nebo definice musí obsahovat naprosto jasné parametry. Není možné uvádět pojmy jako ´větší´, širší, ´originál´, ´neoriginál´, případně série pouze číslovat a podobně. Číslování sérií je sice nezbytné, ale je to důležitý doplněk jasné definice.

Skenované přílohy i obaly se pravítkem změří a zprůměrovaný rozměr se doplní k názvu skenu přílohy i obalu. U obrázků a tetovacích samolepek měřím celkové rozměry papíru. U Samolepek měřím pouze rozměry samolepky bez podkladového voskovaného papíru. Přílohy a obaly se skenují odděleně. Přílohy skenuju na 300 dpi a obaly na 500 dpi. To aby byly i miniaturní texty na obalech čitelné.

Naskenovanou sérii poté vkládám do nových alb, která budou skvěle schránit i prezentovat svůj obsah. Průběžně sleduju kvalitu příloh i obalů a do excelové chyběnky dopisuju jak čísla příloh ve sbírce, tak poznámky u exemplářů v horší kvalitě. Pro přehlednost je každé políčko označeno barevně. Každá barva má svůj význam:

1. Bílá - nemám
2. Černá - mám ve vynikající kvalitě
3. Oranžová - mám ve špatném, horším, nebo ne zcela dokonalém stavu
4. Červená - v dezolátním stavu
5. Žlutá s oranžovými číslicemi - určitě nebo pravděpodobně neexistující exempláře

Zpracované série v albových listech vkládám do šanonu v abecedním pořadí. Když je vše zpracované, domluvím si schůzku s kolegou. Sejdeme se, předám zpracovanou sbírku do jeho úschovy a celý proces se opakuje. Většina dubletek na výměnu je naopak u mě, protože jsem schopen je naskenovat a nabídnout na internetu. Navíc mám kontakt na sběratele, který má eminentní zájem o naše samolepky a na výměnu nabízí samolepky Španělska, které se u nás vůbec neprodávaly. Jeho série jsou často hodně kompletní a stejně jako ty naše, jsou v perfektním stavu. Je to všestranně výhodný obchod.

Vše směřuje k převedení společné krásné sbírky do Muzea žvýkaček. Ovšem budeme-li muset pouze ve dvou lidech zpracovat okolo 150.000 položek z našich sbírek, tak to máme na desetiletí. Obzvláště když přitom musíme sledovat trh a doplňovat sbírku o nové série.

Sbíráme obrázky

a obaly ze žvýkaček

Jsme dva dlouholetí sběratelé, kteří spojili své síly k vytvoření muzejní sbírky. Pracujeme na sloučení našich sbírek. Přebraný a sloučený materiál skenujeme do onlajn katalogu žvýkaček, který nám zatím chybí.